O mně

Jsem Štěpán a píšu texty, které se čtou samy

Jak to začalo (aneb moje první stránka)

Na gymplu jsem psal všechno možné: povídky, dramata, náběhy románů. Většinu jsem nikdy nedopsal, ale paradoxně mi to dalo nejvíc – naučil jsem se přemýšlet o příběhu, pracovat s napětím a neztrácet nit. Když mi skaut a další aktivity spolkly čas na klasické brigády, hledal jsem jinou cestu. YouTube? Meh. Drobné práce? To pro mě taky nefungovalo. Tak jsem se vrátil
k tomu, co mi šlo nejlíp: ke psaní.

První velká zakázka (krev, pot a hotely)

Jednoho dne za mnou přišla máma: „Ve firmě potřebujeme pětašedesát textů pro hotely. Zvládneš to?“
Řekl jsem si: „Nemám tušení, o co jde.“ A kývl jsem. Dostal jsem bleskové „školení“ a pak už jen jízda: internet a metoda pokus–omyl.

A upřímně? Dokončil jsem to přes krev, pot a slzy. Bylo až neuvěřitelně těžké vymyslet, jak odlišit hotely, které se podobaly jako vejce vejci. Každý měl recepci, snídaně a “skvělou polohu”. Začal jsem lovit drobnosti: vůni v lobby, výhled z konkrétního pokoje, signaturu kuchaře, příběh majitelů, nejtišší stůl v kavárně, trasu na ranní běh. Z těchhle střípků jsem skládal „charakter“.

Zakázku jsem odevzdal včas a s pocitem, že mě tohle živí nejen penězi, ale i energií. A hlavně: pochopil jsem, že čekat na práci je zbytečné, protože prostě sama nepřijde. Radši jí půjdu naproti.

AI jako parťák, ne berlička

Během hotelového maratonu jsem začal pracovat s AI – nejdřív opatrně, pak systematicky. Hlídá mi strukturu, navrhne varianty, zrychlí rešerše a občas mě vyprovokuje k odvážnější volbě. Díky tomu držím kvalitu i tempo – a přitom neztrácím vlastní hlas.

Ročníkovka o AI

Ve třeťáku jsem tomu dal rámec: ročníkovou práci o umělé inteligenci. Zajímal mě vývoj, ale hlavně otázka: jak si AI stojí v psaní beletrie?
Spoiler: zatím ne moc dobře. Umí napodobit styl, ale často jí chybí napětí, přesná práce s motivy a smysl pro „nutnost“ scény.

Co mi to dalo? Naučil jsem se z AI vytáhnout kreativní maximum – správně klást otázky, ladit prompt, rozbíjet zadání na kroky, vynucovat si originálnější varianty a pak to ručně editovat. Výsledek: rychlejší cesta k lepším nápadům, ale finální tón je pořád můj.

Moje filozofie psaní

• Čtenář na prvním místě. Text má být srozumitelný, živý a užitečný – ale to musí vidět hlavně právě čtenář.
• Obsah > omáčka. Každé slovo musí pracovat.
• Rytmus. Věty dýchají, odstavce táhnou dopředu, pointy drží pozornost.
• Iterace. První verze je jen nákres; skutečná magie se děje při přepisování.
• Dodám rychle. A když tomu dáme přes noc nadechnout, vychytám i poslední detaily.

Co dělám dnes

Píšu texty, které mají hlavu a patu: články, produktové texty, newslettery i „neviditelné“ copy, které prodává nenásilně. Rád se ponořím do tématu, pochopím kontext a vyrobím obsah, který funguje – ať už potřebujete příběh značky, nebo jasný návod pro zákazníka.

A co dál?
Chci růst. V psaní, v uvažování i v tom, jak spojuju kreativitu s technologií. Každý den si trochu přepisuju vlastní příběh – a baví mě, že další kapitolu můžeme napsat spolu.

Chcete text, který se čte sám a něco udělá? Ozvěte se.